Odraz

1. května 2015 v 18:51 | Pája |  Klávesnicové umění
Stojí, ruce strnule podél těla. Její dlaně se o sebe začínají třít ve snaze se ohřát, jenže který idiot asi nechal otevřené okno v kuchyni? Ano, předpokládám že jste to uhádli, ona.
Nezvózně si přejede po loktech a odhrne pramen vlasů, které se vyvlékly z natěsno utáhlého culíku. Musí se tam kouknout. Slíbila si, že to už nikdy neudělá, ale kdo není zvědavý, že? A stejně, jednou ten strach musela překonat. Všechny ty myšlenky, co se jí míjely hlavou, když kolem toho prošla, to nutkání otočit hlavu, a zároveň šílený strach.... není divu, že by ji nejradši poslali do Bohnic.
Dříve chladné ruce se teď potí jako pórů otevřených a ona se jen snaží udržovat tep na stejné frekvenci. Je to na ni hrozný nátlak, po tolika letech snažení se na to nemysled. Jeden jediný pohled. Nic víc. Jen překonat ten strach...
Otevřela oči. Vidí své nohy! Své vyhublé nohy, které obepínají modré tepláky. Pokračuje pohledem nahoru. Teď je na řadě tričko, jasně červená barva, která se jí předtím tak líbila, na ni vyplivne hnusnou zář. Teď přichází na řadu ruce. Bílé jak stěna, se nervózně klepou. Uklidni se! Napomíná sama sebe. Má velké sebevědomí, to se musí přiznat.
Krk. Brada. Špičatá, ačkoli zakulacená brada, která se protahuje ke tvářím. Růžová barva, jak si to vždycky představovala, se z nich rázem vytratila.
Uši. Bez náušnic. Nenávidí ty barevné věcičky, kterými si lidé propichují uši. Nos. Zakrbacený, dlouhý, ale není ostrý. Vlasy, vlnící se podél kulaté hlavy. Tmavě hnědá barva se jí líbí, ale ne na ní. Ne v jejím odraze. Ne, když ví, co následuje potom. Oči.
Není to tak dávno.... no dobře, čtyři roky už jsou dlouho, ale na ten pohled se rostě nezapomíná. Tehdy, když se na sebe podívala, ten pohled nevydržela. Omdlela a přijela si pro ni sanitka. Doktoři řekli, že utrpěla náhlý šok a při omdlévání měla otřes mozku. Nikdy se nezjistilo, proč se tak lekla. Tedy, přesněji, nikdy se papírově nezjistilo, proč se tak lekla. To ty oči. Ty zpropadené oči!
Koukají se na ni. Ten stejný pohled, jako před čtyřmi roky. Tak co? Omdlíš, jako předtím, nebo ne? Posmívá se její odraz. Tu radost ti neudělám. Pevný postoj. To je to, na co se teď musí soustředit. Proč by se měla bát svého odrazu.
Protože já nejsem jeom tvůj odraz. Zaryla nehty do kůže. Co to je za blbosti. Mluvicí odraz? Pche, asi jí vážně hrabe. Nebyl to dobrý nápad.
Já jsem ty! Copak to nevydíš, ty krávo?! Já jsem ty! Z kůže jí vytryskla krev. Tohle přehnala. Nikdy se neměla takhle zkoušet. Jedním mocným úderen rozbila sklo, které se rozpadlo na tisíc malých střípků. Ustoupila o krok, aby se nepořezala. Pomalu si klekla a zvedla ten největší, ale opatrně, protože nestála o další poranění, a věnovala svému odrazu vítězný pohled. Já bych nikdy nikomu neřekla "krávo"!

* * * * * * * * * * * * * * * * *
Nechtějte vysvětlovat.
Tímto chci poděkovat N. (které budu říkat Červená mikča), za skvělý tip pro napsání povídky.
Bez ní bych se asi nepřemluvila napsat tenhle rychlý výřez, protože by mě její úvyhy neovlivnily.

Jinak se taky moc omlouvám za neaktivitu, ale.... znáte to. Buď máte co dělat, takže na blog nezbývá čas, nebo neděláte nic, a na blog vám tím pádem taky nezbývá čas :).

Tak co Čarodějnice? Já je neslavím, jelikož bych mohla přijít k nepěkné úhoně (skončit na kůlu, to přeci nechce nikdo!), ale ne, jen žertuji :), nemám ráda maškarní, natož, abych se koukala na bandu holčiček, převlečených za čarodějnice...

Pája
 


Komentáře

1 Allex Allex | E-mail | Web | 1. května 2015 v 19:27 | Reagovat

Nádherná povídka!! ;-) :-) to znám, buď není čas nebo není čas. :-D já Čarodějnice proležela (jak víš). :)

2 Monii. Monii. | Web | 1. května 2015 v 21:02 | Reagovat

Páni, strašně se mi to líbí! :O Jen bych možná pozměnila pár vět či slov... ale v celku je to fakt strašně pěkný :)

3 Alcinë Alcinë | Web | 2. května 2015 v 2:44 | Reagovat

Na povídkách je nejhorší to, že jakmile se člověk chytne a začte..skončí. Takže doufám, že bude pokračování:).
Já třicátý duben dnes už prožívám spíš myšlenkově. Přestalo mě bavit scházet se zrovna v tenhle den za účelem kocovinového rána na prvního máje:D

4 Michelle Michelle | Web | 2. května 2015 v 21:59 | Reagovat

Wow, tohle mě vážně dostalo. Běhá mi mráz po zádech. Je to svým způsobem děsivé ale zároveň strašně skvělé.
Jinak na čarodějnice se nedělo nic velkého, jen jsme za zahradou udělali svojí malou hranici a jen tak jsme si povídali( a pili :D). Docela se divím, že jsme nic nepodpálili :D

5 cincina cincina | Web | 3. května 2015 v 10:17 | Reagovat

Ne, že bych se bála svého odrazu, ale ty pocity a myšlenky mi hrozně připomněly mě samotnou. Já totiž nemám ráda svůj odraz v zrcadle:) Takže tahle povídka je přesně pro mě.
Krásně si to napsala:)

6 Kikuš:) Kikuš:) | Web | 4. května 2015 v 5:06 | Reagovat

Tak trochu mi přišlo, že si psala o sobě nebo někom blízkém..
Moc hezký:)

7 Ann V. Ann V. | Web | 5. května 2015 v 13:20 | Reagovat

Holka, psát teda umíš! :-D  Parádní povídka. :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama