Povídečka - čas

12. dubna 2015 v 10:54 | Pája |  Klávesnicové umění
Ahojda!

Tak jo, tady jsem s první povídkou k jednomu úžasnému uměleckému dílu od jedné velice talentované blogerky
(můžete se taky zapojit do výzvy).

Zde je obrázek:
A jdeme na to!

* * *
Postele tu měli měkké, to ano, ale i tak Jocelyn nemohla usnout.
Bylo už dost pozdě, to ano, ale při pomyšlení na to, co má uvnitř tašky, prostě a jednoduše usnout nemůže.
Znervózňoalo ji, jak se taška neklidně pohybuje. Jako, kdyby na Jocelyn přímo volala "Otevři mě".
Hmmmm. Je tma. Co by se asi tak mohlo stát. Kdyžtak probudím všechny ostatní. No a co? Jocelyn nesnesla to, že by celou noc hleděla na tašku. Proto se zvedla apomalými kroky se došourala k věšáku.
Když potichounku rozepínala zip, už si v hlavě přehrávala poklidný spánek. Ha ha, tak to ani náhodou nebude. Vytáhla balíček o rozměru její dlaně a rozhlédla se po pokoji. Malá hromádka, co se choulila v posteli u druhé stěny, si spokojeně chrupkala. Jocelyn chodila po špičkách, takže na chodidlech při každém pohybu cítila měkkoulinký koberec. Bohužel pro ni, byl také pěkně studený. Cvak.
Dveře do koupelny se přibouchly, a Jocelyn potichu zaklela. Jediný pohyb a už musí probudit polovinu spolužáků. Balíček se jí třásl v ruce, ale v koupelně by mohlo krozit jedině, že by spadnul do záchoda. Když se její prsty otřely o balicí papír, zlehka škytla. Trhavý zvuk jí rval uši. Papír se jako ve zpomaleném filmu snesl na zem a v ruce jí zůstala malá krabička, s vyrytými znaky. Mohly to být runy, ale také to vypadalo jako staré šamanské písmo, kterým se chránilo proti démonům a zlým duchům.
Koho by napadlo, že zrovna to, co si Jocelyn vezme s sebou, bude tohle. Pokud šlo o ni a o její nervózní škytání, byla schopná udělat cokoli, jen aby mohla zase nerušeně spát. Zvědavost, co ji celou dobu přemáhala, se teď rozblikala a červené světýlko střídavě blikalo.
Četla o tom nespočetně knih, viděla to ve sto a padesáti filmech nejméně, ale i tak si připadala jako na trní. Není pochyb. Dnes v noci ze sebe buď udělá naprosto totálního blázna a naletí někomu na vtip, nebo se přenese do budoucnosti. Jinak se se spánkem může rozloučit. Přejela prsty po krabišce a sebevědomě stiskla velkou runu, či co to bylo.

Ehm, nejspíš to bude ten vtípek. Už už se Jocelyn chtěla vydat zpět do pokoje, ale.... rozmlžené oči se najednou zaostřili. Už nebyla v koupelně, nýbrž na ulici plné lidí. Funguje to! Nenaletěla!
Mezi lidmi se proplétala, smotná s telefonem v ruce a vypadalo to, jakoby na někoho čekala. Jocelyn si zakryla rukou ústa. Co to.... její starší já zaklaplo mobil a pospíchalo k nějakému klukovi. O co, byl celkem hezký, ale to už Jocelyn nemohla posoudit, protože mlha před očima jí zakryla výhled.
Teď se nacházela přesně... v nějaké třídě. No, to byl tedy popis hodný ocenění. Na cedulce stálo E07, takže Jocelyn byla opravdu zmatená... že by vysoká škola? Rychle se skrčila za sloup, starší Jocelyn totiž vyšla z kabinetu a v ruce držela popsaný papír s velkou dvojkou ve volném místě. Super! Rozdělíme si to, té štarší Jocelyn budeme říkat prostě jen "ta starší" a naopak té mladší "ta mladší". Berete?
Ta maldší hvízdla a obdivně zakoulela očima. Vlasy té starší byly asi o patnáct centimetrů kratší. No jo.
Mlžitých zážitků přibývalo, ale těch dobrých ubývalo. Po pohřbu babičky přicházaly nemoce, rozchody a spousty dalších katastrof, na které by se nechtěl koukat nikdo. Po tom, co Jocelyn skopala v opilosti pár "kamarádů", se vše rozmlžilo. Ta mladší, ruce celé propocené, rozklepaně vytáhla krabičku z kapsy. Pokud po tomhle usne, bude to zázrak. Až tak blbá být nemůže, ne? To, co viděla, se ale nemusí stát. Může to změnit. Nahmatala znovu tu velkou čmáranici na krabičce a stiskla ji, doufajíc, že se zase vrátí. Mlžení se střídalo se zaostřováním a vše, co viděla letělo zpátky. Jako kdybyste pustili film pozpátku.
Po dlouhém oddechu se jí zvedl žaludek. Vzhledem k tomu, že se večer docela přecpala zmrzlinou - a brambůrkami - nebylo divu, že to všechno teď ze sebe vyklopila.
Hodiny ukazovaly přesně 0:22.
Vrátila se jen o dvě minuty později. No nic, Jocelyn tedy nečekala přesně toto, ale únava byla na místě. Přímo na záchodě se sesunula k zemi a usnula tak tvrdým spánkem, že i kdyby začalo hořet, přijeli by hasiči a stříkli jí do obličeje studenou vodu, tak by se neprobudila.
A usnula tak rychle, že si ani nevšimla, jak se jí krabička drolí na malé kusy písku.

* * *
Tak jo, doufám, že se povídka líbila a moc se těším na další obrázky!!! Zase jsem začala po dlouhé době psát :).
Mějte se krásně, užijte si to sluníčko a můžete čekat dloooouhý maraton knih, protože už jsem asi za dvacítkou :D.
Pokud máte nějaké nápady na výzvy, či na něco podobného, určitě pište!

Pája :D
 


Komentáře

1 Artis Artis | Web | 12. dubna 2015 v 12:38 | Reagovat

Můžu si jen postěžovat na tuto skvělou výzvu protože jsem měla asi 2 měsíce zpátky skvělý nápad na projekt, kdy bych vlastně psala povídky podle obrázků. Teď, kdybych to udělala, by to vypadalo jako kopírování. Damn!. :-|
Povídka byla jinak moc fajn, zajímavý nápad, já většinou píšu takové pesimistické texty.

2 Allex Allex | E-mail | Web | 12. dubna 2015 v 13:08 | Reagovat

Jé, děkuji. :-)
Moc hezká povídka, povedená!!! ;-) :-)

[1]: Pokud chceš, můžeš to udělat, mě to vadit nebude. ;-) spíš by to vypadalo, že to kopírují já, napadlo tě to před 2 měsíci, mě před 2 týdny! ;-)
Opravdu, klidně piš, myslím, že hodně lidí si rádo počte!! :-)

3 asanita asanita | Web | 12. dubna 2015 v 13:21 | Reagovat

Pěkná povídka! Líbilo se mi, co z toho vzešlo, cestovat do budoucnosti není nikdy snadné. Trochu mi to připomnělo sérii Drahokamy od Kerstin Gier, jestli znáš. Pokud ne, tak si ji určitě přečti je na podobné bázi jako tahle Tvá povídka. :-)

4 amy dixon amy dixon | E-mail | Web | 12. dubna 2015 v 14:46 | Reagovat

Hodně povedená povídka, líbí se mi ten nápad i všechny popisované části :-) Projekt vypadá slibně, možná bych se taky mohla přidat, i když nevím...

5 Claire Claire | E-mail | Web | 12. dubna 2015 v 15:32 | Reagovat

Hezky napsané :) Vážně perfektní nápad, také jsem psala na toto téma, ale dopadlo to poněkud více zvráceně :D

6 maredifragole maredifragole | E-mail | Web | 12. dubna 2015 v 23:22 | Reagovat

Úžasná povídka, velice se mi zamlouvá tvůj styl psaní :)

7 Kikuš:) Kikuš:) | Web | 13. dubna 2015 v 5:33 | Reagovat

Wow :O nádherná povídka! Měla by si psát povídky častěji ;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama