Řetězec naděje

21. března 2015 v 17:01 | Pája |  Klávesnicové umění
Otevírám oči.
Víčka se mi zatřepou a já se kolem sebe rozhlédnu.
Nic se nezměnilo, všude je tma, jako předtím. Vím, že tu někde jsou. Od té chvíle, co jsem se naposledy podívala na nebe, neuběhlo ani pár minut, tak rychle se skrýt nemohly. Už vykukují. Jedna, druhá, třetí... je jich asi deset. Dvacet. Jejich zářivá očka mě propichují pohledem a jedna se přisune pomalu ke mě. Je krásná, září jeko nikdy předtím a vím, že je to ta má. Má hvězda, na kterou se každý večer koukám.
Usměje se na mě. Pomalu si vzdychne a pohledem se otočí na řetězy, kterými jsou všechny připoutané k sobě. Ucítím, jak my něco klesne na nohy. Můj pohled spadne na kov, který obepíná mé vyzáblé kotníky. Dohromady tvoří dokonalá souhvězdí.
Všechny jsou na sobě závislé, bez sebe by nemohly svítit. Jejich tváře jsou si tolik podobné, ale každá vypadá úplně jinak. Září jiným způsobem. Jsou jako jedna masa smutných psích pohledů, které se koukají do dálky. Na mě.
Měsíc nevidím. Pohledy hvězd, které na mě padají, jsou žalostné a úpěnlivé. Prosí.
Trhnu sebou, ale řetězy nepovolí. Sednu si - počkat, jsem mezi hvězdami. Na nebi. Na čem tedy sedím? Tmavá, semišová látka se táhne kilometry daleko a mě něco cvakne v hlavě. Najednou si vzpomenu na takovou říkanku, co mi vždy taťka říkával. Před spaním... jak jen to bylo?

V poutech, mezi hvězdami, stačí si něco přát,
přání se ti vyplní, nemusíš se bát.

Pokaždé jsem to opakovala a smála se. Že by tady taky byl? Proč mi to vždy přišlo tak směšné...
Všechny hvězdy na mě koukají jako na naději. Já jsem jejich naděje. Stačí si něco přát. Nesmím je zklamat. Nesmím zklamat tátu. Přeji si, aby ...
ajaj, co si přát, aby byly šťastné? Ať se zbaví pout? Ale to by pak souhvězdí nebyla. To by pak nemohly svítit. Jsou tu spolu, kdyby se rozprchly... co by se stalo?
Zhluboka se nadechnu. Neřeším, že tady nemůže být kyslík. Oči zavřu, hvězdy zmizí. Přeji si, aby se řetězy proměnily v naději. Aby hvězdy svazovala naděje. Aby oni byly jejich nadějí, ne já.

Otevřu oči. Nohy mi obepíná energie. Záře zesílí a moje hvězda zamrká. Usměje se a zavře oči. Všechny zavřou oči. Už nejsem jejich naděje. Teď jsou oni ta moje. Tvoří spolu řetězec spojený nadějí. Navždy.
Být nadějí znamená mít naději. Mít naději nemusí nutně znamenat být nadějí, ale není to jedno?
Poskočím a protáhnu se. Hotovo. Táta by na mě byl pyšný.

* * *
Nevím, jestli jste to pochopili - ne, že bych to nějak super extra chápala já....
Ale tak, nějak to s tím tématen souvisí :)

Ok, dnes jsme byly s mamkou kopit boty (= 3 knížky :D),
takže mám konečně co číst.
No jo... Tak se mějte a užijte si víkend!

Pája ;)

 


Komentáře

1 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 21. března 2015 v 17:30 | Reagovat

Moc povedené ;)

2 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 21. března 2015 v 18:04 | Reagovat

Dneska v autobuse jsem přemýšlela, že bych začala psát příběh, týkající se mě, ale když vidím tohle, co jsi napsala ty. Tak rozhodně musím říct ne, že nic psát nebudu, protože bych se propadla do země, že by to byla katastrofa. Bože! Máš to dokonalý!
Ta básnička, naprostá nádhera. Já vím, stále se opakuji, ale vyrazilo mi to dech. Neskutečně krásný a jak to ve mě zanechalo myšlenku o naději. Celkem..co celkem, ale úplně vystihuješ tu myšlenku o hvězdách, že vždy musí svítit spolu, protože jedna bez druhé by neexistovala. Dokonalost! ♥ Je to tak nádherný... čtu si to už po druhé. Všechny jsou stejné, ale svým způsobem je každá jiná. :-)

3 Lena Lena | Web | 21. března 2015 v 19:06 | Reagovat

Je to pěkné :) Taky bych si úplně šla koupit nějakou knížku :D jaké sis koupila? :)

4 Anpan Anpan | Web | 21. března 2015 v 19:16 | Reagovat

pekné :) Napríklad ja som sa na to vždy dívala tak že tie hviezdy spájame nasilu, lebo každá hviezda je sama o sebe. Ako ľudia. Ale toto sa mi tiež páči :)

5 theworldisugly theworldisugly | Web | 21. března 2015 v 20:09 | Reagovat

Hezké :)

6 Mariiis_N Mariiis_N | Web | 22. března 2015 v 4:22 | Reagovat

Je to úplně luxusní :3

7 neweresth neweresth | Web | 22. března 2015 v 9:01 | Reagovat

Páni, je to kouzelný. Opravdu se mi líbí ten styl popisuj a navíc - hvězdné téma a myšlenky!

Mmmm, jaké kvalitní botky. ^^

8 Anette Anette | Web | 22. března 2015 v 13:42 | Reagovat

páni, to je krásné :) četla jsem více tvých povídek, ale tahle se mi líbí nejvíce :)
to téma je moc pěkné :) hvězdy jsou nádherné :)

9 Freya-Idun Freya-Idun | E-mail | Web | 22. března 2015 v 14:26 | Reagovat

moc pěkné, kdo umí číst mezi řádky a má pochopit, pochopí :) děkuju :)

10 Allex Allex | E-mail | Web | 22. března 2015 v 14:43 | Reagovat

Je to pěkné. ;) taky jsme byli nakupovat, ale bohužel ne knížky. :(

11 Kikuš:) Kikuš:) | Web | 22. března 2015 v 19:48 | Reagovat

Ahoj :)
Moc se mi líbí :) Povedla se :3

12 Lady≈Claire Lady≈Claire | E-mail | Web | 22. března 2015 v 21:59 | Reagovat

Je to krásně napsané, perfektní představa! :) Chvilinku jsem se bála, že u toho vyleze nějaká sci-fi /sprosté slovo/, ale uchvátila jsi mě!
Jen tak dál :)

13 Monii. Monii. | Web | 23. března 2015 v 15:51 | Reagovat

Je to krásné! Úžasný nápad a pěkně napsané :) klobouk dolů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama