Neskákej!

8. března 2015 v 13:55 | -P- |  Klávesnicové umění
Po dlouhé době zase nějaká povídka :)
Řekla jsem si, že teď Po stopách hádanky nechám být,
jednorázovky jsou lepší :D.
Jinak je to trochu delší text, byla bych ráda, abyste si dali alespoň trochu záležet
a nějaké ty dva ostavce pochytili :)

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Je nádherně. I přes zavřená víčka vnímám světlo, které září z okna. Nechce se mi vstávat, ale vím, že budu muset.
Sobota, ze všech dnů nejlepší. Proč bych tedy nemohla spát dál? Zamuchlaná v peřině, chodidla venku. Ale to už mě něčí ruka táhne ven a sundavá ji ze mě.
"Ne, já chci spát!" Zachroptím a pootevřu oči, to krásné počasí mě prostě nutí vstát. Nade mnou je táta a čeká, až se zvednu. Usměju se a otočím se na bok. Přes hlavu si opřu polštář a oči zas zavřu.
"Hej! Nemůžeš tu celou dobu ležet a nic nedělat, aspoň si vyčisti zuby." Mluví klidně, ale myslí to vážně. Budu muset ven z postele. Zívnu a zvednu se. Ostrá bolest v boku mě nezajímá, jemně si ho promasíruju a už jsem na nohách.
V zrcadle je příšera s rozcuchanýma vlasama. Musím se zasmát, to takhle vypadám každé ráno? Z pusy mi páchne, vlasy mi trčí do všech stran a ospalky se to jen hemží. No co, od čeho je hřeben, voda a kartáček na zuby, že?
Za deset minut už připomínám normálního člověka, nasnídaná, oblečená... tak co bychom podnikli? Asi půjdu ven, někdo musí Slinťáka - je to malý tlustý bígl, kterého hlídáme sousedům, než se vrátí z dovolené. Asi by vás nenapadlo, že mu tak přezdívám, protože hrozně slintá :), ale většinou slintá jen na mě... no, není to s ním lehké - vyvenčit. Okamžitě, jak uvidí jen malý náznak toho, že se může projít, se mi opře o kalhoty a začne šíleně slintat. Párkrát ho napomenu a můžeme vyrazit.
Venku je opúravdu krásně, přesně den jako stvořený pro piknik :). Pročísnu si vlasy čerstvě ostříhané na mikádo a dám si jeden neposedný pramen za ucho. Slinťák - tak jo, je to fakt blbá přezdívka - mi pořád utíká, ještěže existuje to vodítko. Jdeme parkem, procházím se nejradší po okrajích parku, uprostřed je vždy tuna lidí. Tady na okraji nikdo nechodí, ale mě se tu líbí. Abysme to trochu protáhli, půjdeme po mostě přes dálnici do vedlejšího menšího parku a pak zase zpět.
Slinťák něco zavětřil a tahá mě ke keřům u cesty, musím škubnout vodítkem. Nechápu, co to do něj vjelo! Zamíříme k mostu, začnu si pobrukovat písničku. Nepamatuju si název, ale znám ji. V hlavě se mi motají útržky melodie, tak je přemotám v něco smysluplného a to si pak broukám. Na konci mostu stojí pár lidí, vypadají dost rozrušeně. Se Slinťákem k nim zamíříme, nic nenamítá a jde poslušně přede mnou.
Lidi něco šeptají a pomalu se k někomu přibližují, přes hlouček nevidím, co se děje. Někdo tam stojí. Lidi se trochu rozestoupí, takže můžu vidět na kluka, asi o pár let staršího, jak já. Stojí těsně u zábradlí, které mu stačí jen překročit a je mezi auty na dálnici. Zakryju si pusu rukou, lidé na něj něco šeptají, ale on se dívá jen na mě. Chce skočit. Oči se mi zamlží, vidím jak překračuje zábradlí. Chci něco říct, musím něco říct! Otevřu pusu, ale vyjde ze mě jen něco jako uhuh. Naposledy se otočí a mě se zamotá hlava. Kluk se na mě vyzívavě podívá a skočí. Omdlím.

Otevírám oči. Vybavuje se mi, co se stalo. Kluk. Zábradlí. Dálnice. Na ruce cítím sliny. Slinťák! Co se stalo? Kde to jsem? V nemocnici. Sestřička nejspíš zaznamenala, že jsem se probudila a okamžitě ke mě přistoupí. Pokouším se zvednout, ale ona mě jen uklidní a vysvětlí mi, co se stalo. Asi dvacet minut na to, co jsem omdlela, někdo zavolal záchranku a až teď jsem se probudila. Chtěla jsem se zeptat na toho kluka, ale něco mi říkalo, že nemám. Mlčela jsem.
Rodiče se okamžitě začali starat o to, co se stalo, proč jsem omdlela a vůbec se celý další týden pořád na něco ptali. Jsem v šoku. Proč se na mě podíval? Nemohla jsem jeho obličej dostat z hlavy. Na každém kroku mě pozoroval, všude byl. Kamarádky mě ve škole uklidňovaly, že za nic nemůžu, ale i tak jsem se cítila provinile. Mohla jsem ho zachránit, mohal jsem toho udělat hodně. Chytit ho, nebo alespoň něco říct! Ale ne.
Proto jsem se zavřela v pokoji a dofám, že už ho nikdy v ničem neuvidím. Tisknu k sobě nohy a ruce mám zpocené. Dveře jsem zamkla na dva západy. Asi jsem se zbláznila. Někdo otevřel dveře. Přes slzy nevidím kdo. Postava si sedá vedle mě, Slinťák štěká a vybíhá do pokoje taky. Je to ten kluk. Už zase ho vidím! Zalapám po dechu. Nemůžu dýchat. Usměje se. Už zase ten vyzívavý pohled. Třeštím oči, snažím se zvednout, ale nejde to. Kluk natáhne ruku a ušklíbne se.

Zpocená po celém těle. Rudé oči a červené fleky na stehnech. Peřina na zemi. Nahmatám vypínač a zapnu lampičku. Jsem v posteli. Byl to jen sen. Už si ani nevybavuju, jak ten kluk vypadal. Měl modré oči, nebo hnědé? Uff, musím si oddechnout. Nic se nestalo, jsou tři ráno. Pyžamo mám ulepené od potu, musím se převléknout. Nemám na to sílu. to byl ten nejhorší sen, co se mi kdy zdál. Fuj! Oči se mi zavírají, sama jsem dost unavená.
Jsem tak unavená, že si ani nevšimnu, jak na mostě u zábradlí stojí postava a kouká se směrem k mému oknu.

------------------------------------------------------------------------------------------

Jo jo, taková depresivní splácanina všeho možného. Slinťák se mi povedl :).
Nebojte, nemám depku, jen mě opravdu nenapadalo, o čem psát.
Snad jsem na vás nepřenesla negativní náladu - a to se cítím dobře! No nic,
už z názvu vyplívá, že bychom si měli dávat věčí pozor, na co myslíme a na co se koukáme, co čteme a co děláme, aby se nám pak nezdály podobné sny. Tuhle jsem si jeden sen zapamatovala a můžu potvrdit, že vše z předešlého dne se v něm obtisklo. Někdy se to vyplatí.

Mimochodem, zde přikládám pár fotek a jednu krásnou písničku (cover) :)
aby to nebylo zas tak depresivní :D






A tady teda tu písničku, taková oklidňující, kdo ho nemáte rádi tak prosím za prominutí :)


-P-
 


Komentáře

1 Kikuš:) Kikuš:) | Web | 8. března 2015 v 15:12 | Reagovat

Páni! Krásná, ale depresivní povídka.. ale opravdu se ti moc povedla! :) Já osobně bych nic podobného nesplácala :D
Beru tě do affs :) ;)

2 Allex Allex | E-mail | Web | 8. března 2015 v 15:23 | Reagovat

Zajímavá povídka. Já bych něco takového nenapsala. A je to takové.. no, jasně depresivní, ale taky celkem strašidelné, když se to tak vezme. :D

3 Kristeen Kristeen | Web | 8. března 2015 v 16:25 | Reagovat

Táto poviedka je super :) Závidím ti tú fantáziu, mne by niečo také nenapadlo, super príbeh :)

4 Na†hali Na†hali | Web | 8. března 2015 v 17:27 | Reagovat

Píšeš vážně kvalitní povídky a články a za to klobouk dolů, já obdivuju lidi s takovou fantazií na psaní. Trošku depresivní tahle povídka, ale je jinak vážně skvělá. Obrázky a Písnička taky :). Nechceš být affs? Pokud ano napiš :).

5 Na†hali Na†hali | Web | 8. března 2015 v 17:50 | Reagovat

Děkuju, že sis mě dala do affs :)).

6 Lady≈Claire Lady≈Claire | E-mail | Web | 8. března 2015 v 21:44 | Reagovat

Pěkně napsané!
A Slinťák se tváří moc sympaticky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama