Co bude dál? Jak to skončí?

23. března 2015 v 18:38 | -P- |  I think, that...
Znáte ten pocit, když dočtete kapitolu, která skončí s otevřeným dějem? A pak se ptáte: Co bude dál?
Víte, já taky. A stejně je to i v životě.
Nikdy si nevybereme, jak otevřeně skončí nače kapitola a nezbývá nám, než prostě otočit na druhou stránku...
Právě poslouchám písničku od Jelena a tak mě napadá, že se to točí všechno okolo...

"Někdy si říkám, jestli ještě znáš mý jméno, a jak často na mě myslíš, když jdeš spát?
Na zítřek v televizi hlásí zataženo, a v mý hlavě už tak bude napořád."

Jo jo, když si říkám, jak příšerně je, musím se sama sebe ptát: Jak to bude dál? Co bude příště?
Ale...

"Život jde dál, lásko, musíme si zvykat, a neni dobrý na tý cestě zůstat sám,
pro jeden smutek nemá cenu stokrát vzlykat, když má svět otevřenou náruč dokořán."

Pokud jste nepochopili a já pevně doufám že pochopili, tohle má být jako to otáčení na druhou stranu....
Nechci na toto téma vypisovat nějaké ty kecy, jakože "kam ten svět spěje....;Co sakra bude dál? Co nám s tímhle zbyde?...
a tak dál...
Myslím, že prolistovat knihu jak nejrychleji to půjde je blbost, ale pročítat jeden řádek do kola, to taky nikdo nedělá. I když se na chvíli musíte pozastavit u děje a přečíst tu pitomou větu znovu, protože vás vyrušilo zvonění mobilu, stránku otočíte a jdete dál. A tak by to mělo být pořád :)

A teď malý pokus o další básničku...

Ptám se sama sebe,
teď nechci rušit tebe,
když tak hezky knihu pročítáš...

Tak si říkám "hele,
nebuď přece tele!
Nevím co z tý knížky vůbec máš...

* * *

"Rudá stopa" jsmenuje se,
stopař rudou právě nese.
Stěny natře na červeno,
máme to tu vybarveno.

* * *

Co jen budeš dělat, až dočteš "Rudou stopu",
Nečekej tu na mě, čekej na potopu.
Pak ptáš se, pročs to četl, když marnil jsi tím čas,
a teď ke kapitole, co se týká nás;

Koukáš na ten nápis, co se rýmuje se zvonec,
není to nic jiného, než zatracený "konec".
Tak udělej tu, v rudé barvě, ten tvůj vysněný bál,
a neptej se mě, furt tak blbě; Tak, co bude dál?

* * *
no...no...no...
Ta minule se mi povedla líp :)
Ale i tak to je jedno :D

Nevím... snad taky otočíte na druhou stranu a necháte za sebou ty ošklivé vzpomínky ;)
Snad vás vaše počteníčko nezklame :D

Pája ;)

(P.S. - brali byste příště písničkový článek, nebo recenzi ? A víte co, ono je to vlastně jedno :D)
 


Komentáře

1 Dreamer Dreamer | Web | 23. března 2015 v 18:54 | Reagovat

Báseň se povedla. :) Souhlasím s tím, že člověk by měl prostě jít dál. Moc hezké přirovnání ke knize a stránkám. :)

2 deny-paradise deny-paradise | Web | 23. března 2015 v 19:27 | Reagovat

Takovéto otevřené konce knih mám na jednu stranu ráda, protože si to můžu všechno domyslet, na druhou ale ne, protože zase nevím, co nám chtěj autor říct :D
Má pravdu, v životě to je stejné. Musíme otočit na další stranu, abychom začli novou kapitolu, zažili něco nového. :)
Básnička je moc pěkná :) Obdivuji lidi jako jsi ty, kteří takle krásně píšou :3

3 Lady≈Claire Lady≈Claire | E-mail | Web | 23. března 2015 v 19:44 | Reagovat

Pěkně napsané :) Jedinou smůlou je, že to evokuje tolik vzpomínek...

4 Allex Allex | E-mail | Web | 23. března 2015 v 20:07 | Reagovat

Pravda, skvělý článek. Musí se jít dál. A pěkná báseň. ;))

5 Heaven Heaven | E-mail | Web | 24. března 2015 v 17:14 | Reagovat

Ta písnička je luxusní, hodně se mi líbí...a povedená báseň :) já si myslím, že prostě musíme jít dál, přenést se přes některé věci a něco nechat být...

6 Monii. Monii. | Web | 24. března 2015 v 17:37 | Reagovat

Taky by mě zajímalo, co bude dál. S mým blogem....
Ta básnička je úžasná, vážně.
Celý článek je moc hezký.

7 Kikuš:) Kikuš:) | Web | 24. března 2015 v 19:23 | Reagovat

Ahoj :)
Básnička se mi moc líbí :3 Moc se povedla :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama