Po stopách hádanky (1)

7. února 2015 v 18:17 | -P- |  Klávesnicové umění
Jak dlouho už to je,
co jsem nenapsala nějakou povídku?
Hodně dlouho...

Proto tu jsem teď se svým příběhem na pokračování:
------------------------------------------------------------------------------
"Těšíš se?" Prohodila ségra a nabrala si plnou hrst brambůrků. Ozve se hlasité křupnutí a brambůrky jsou ty tam. Z televize na nás kouká Bart Simpson a v ruce drží sekeru potřísněnou krví. No jo, speciální hororové díly si ségra nikdy nenechá ujít, proto tu teď sedím vedle ní a využívám příležitosti, abych se mohla schovat před mamkou. Jak koukám, dnešní schovku mám i s bonusem! Já i ségra se teď střídavě natahujeme pro brambůrky a já si dávám pozor, abych přes pohovku nebyla zezadu vidět.
"Tak odpovíš mi? Těšíš se?" Ségra šeptala, protože se mi zapřísahala, že bude dělat, jakože tu nejsem. Naklonila jsem opatrně hlavu a také jsem zašeptala.
"Docela jo, jak dlouho už jsme vlastně u pratetičky Eddie nebyli?" pratetička Eddie bydlí ve velkém domě, který zdědila po své matce (podle vyprávění se ten dům dědí už přes dvě století). Vždycky jsem to tam měla ráda, když jsem byla menší, jezdili jsme k ní docela často, ale poslední dobou už ani tolik ne. Je to škoda. Ashley - moje ségra - by to tam měla poznat blíž, je to takový hezky tajemný dům. Byla tam jen dvakrát a to když byla malá. Kývla na mě hlavou, a když se na ni konečně podívala, trhla hlavou na televizi. Pak zase na mě a zase na televizi. Pochopím a kouknu se na to, jakým směrem se hororový speciál odehrává. Střílejí tam blesky, jeden přes druhý a Homer stojí před branami do strašidelného domu. Vsadím se, že Ashley už úplně zapomněla, jak to tam vypadá. Podívala jsem se na ni. Ještě mi neodpověděla, ale stejně to byla jen taková řečnická otázka.
"Haló, agent nula, nula, jedna se hlásí do služby! Orel je tu!" Uchechtla jsem se a hned na to jsem se přikrčila. Stručný překlad z Ashleyna hlášení: Pozor, pozor! Mamka je tady! Hlavu zabořím do polštáře s potiskem a schoulím se do klubíčka, ale stejně vím, že mamka si mě všimla a jde k nám.
"Ale, ale, kdopak se nám to tu schovává? Tak pojď Rachel, když už si nechceš uklidit pokoj, tak se alespoň převlékni do něčeho normálního, přece nepojedeš k pratetě takhle!" Oddychnu si. Uklízet pokoj? Ne, díky. A k čemu to vlastně je, uklízet si pokoj před odjezdem z domu, když tu stejně nikdo nebude? Poslušně odcupkám do pokoje a ještě, než mi zmizí Ashley za stěnou, mrknu na ni.
Dnes máme odjet k pratetičce, Ashley z toho má trochu strach a zároveň je nadšená. To je jasné, taky by mi tak bylo, kdybych si nic o své pratetě nepamatovala a měla bych jet na prázdniny do jejího proslulého strašidelného domu. Trochu je mi jí líto.
Věci už mám zabalené, tašku přes rameno připravenou… no, venku není zrovna hezky. Kouknu se na mobil a podívám se na předpověď počasí u pratety Eddie. Také zataženo. A je rozhodnuto. Otevřela jsem skříň a hledala mezi komínky oblečení modrý svetr s proužky. Trefa! Vytáhnu ho a s ním i tmavě zelené tričko. Rychle si je natáhnu přes ramena a triko s kissákem co jsem měla na sobě - bylo ve výprodeji - hodím přes židli. Popadnu džíny na vrchu jedné hromádky s kalhotami a přidám je ke svému outfitu. Ze zrcadla na mě kouká pronikavě zelenýma očima úplně neznámá holka. No, oblečená bych už byla. Rychle jsem si udělala culík a utíkala k mámě a Ashley ukázat se jim, jestli je to "ok".
"Tramtada, tadada, tadada, tam tadá!" Uvedu svůj slavnostní přístup a tvářím se jako znalec, který právě dokončil své dílo. Ashley se na mě otočí s plnou pusou brambůrků a začne tleskat.
"Bravo!" Teda, doopravdy řekla něco jako "Bauo", ale já si to dokážu přeložit. Mamka jen ukáže vztyčený palec a vypne televizi. Ashley samozřejmě začne protestovat, ale nakonec svolí a jde si pro věci. Triumfálně se usměju a otočím se směrem "můj pokoj".
S Ashley máme jeden pokoj, ale rozhodly jsme se pro kompromis, že každá má svoji polovinu. Po delší době jsme ale stejně chtěly každá svůj pokoj. S nápadem dát mezi obě poloviny závěs přišla Ashley. Tak nám tu teď visí překážka mezi námi a já jsem za to i docela ráda. Pokoj je to velký, takže nám tu ten závěs ani moc nevadí.
Koukla jsem se na Ashley a na její oříškově hnědé copánky. Zbystří a podívá se na mě. Mé pozorovací schopnosti se moc neosvědčily.
"Jaké to tam je?" Zeptá se Ashley už s batohem na zádech a kufrem za sebou. Usměju se. Je to dobře, že se ptá. Těší se. Já se taky těším. Konečně jí to tam budu moct ukázat!
"Je to…," Jaké slovo by se hodilo na popsání strašidelného, ale moc fajn domu? "Je to tajemné, ale bezpečné. Je to tam prostě jako ze strašidelného hororu, až na to, že na tebe pořád někdo neustále dohlíží." Tak jsem to shrnula. Ashley se na mě usmála a kývnla hlavou ke dveřím.
"Holky! Tak co? Jdeme!" Uchechtnu se. V předsíni se to pomalu uvolňuje. Tak, jsem připravená na cestu. Se ségrou nasedáme do auta a obě si vytáhneme mobily.
"Co budeš hrát?" Zeptala se mě. Táta nastartuje a vyrážíme k pratetičce.
"Budu poslouchat písničky." Ségra jen zavrtí hlavou a zapne si nějakou hru. Kouknu se, co hraje, ale nepoznám to. Teď pro změnu zavrtím hlavou já a vytáhnu si sluchátka. Ještě před tím, než si zapnu nějakou hudbu, se podívám na ostatní. Nikdo mi nechce nic říct, tak je to v pořádku.
Po půlhodince cesty mě omrzí poslouchat pořád jen to jedno album od Lorde a tak se podívám ven. Už trochu vysvitlo slunce! Ale tohle není cesta k pratetě Eddie, tohle je cesta ke strejdovi Billovi!
"Mami? Proč jedeme ke strejdovi?"
"Vždyť už jsem to přece říkala! Pro ty skleničky, pro pratetu." A jo! Bill má přeci doma ty skleničky! Před rokem si je koupil, ale nějak se mu je nepodařilo uplatnit. Táta se o tom dozvěděl, a protože nemáme žádný dárek pro Eddie, stavíme se tam. Taťka zastavil. Kouknu se mezi rodiče přes sklo a před námi je povalený strom. Nekecám, fakt strom! Kmen dlouhý tak pět metrů! Dloubnu loktem do ségry, která se ještě pořád hrbí nad mobilem a zběsile do něj ťuká.
"Co je?" Stopne si hru a podívá se přes okno auta ven.
"To je!" Otevřu dveře a nevšímám si mámina reptání. Chci se na tu kládu podívat z blízka. Ashley za mnou vyleze ven a hvízdne.
"Páni! To je teda obří strom!" Stoupla si na kládu a přechází po ní sem a tam.
"Dávej pozor, ať nespadneš!" Táta už vylezl z auta za námi a tím končí všechna sranda. Sednu si na kládu a přemýšlím, jak se ke strejdovi dostat.
"Mohli bychom to objet tou zkratkou, pamatuješ přece, jak to tu bylo uzavřené?" Táta přikývne a začne štelovat navigaci v mobilu. Já s Ashley máme teď čas se vyblbnout na kládě. Skákaly jsme přes ni tam a zpátky, lezly po ní ze strany na stranu, ale pak nás to omrzelo.
"Rachel?" Zeptala se Ashley a skočí mi na záda.
"No? Ashley, já tě neunesu, slez!" Už je to pěkných pár let, co jsem ji takhle nosila na zádech. Ashley mi sjede po zádech dolů a zatahá mě za vlasy. Ta mrška jedna! Prohnula jsem se v zádech a pohrozila jí. Ashley se jen zachechtala. Hm.
"Pojď do auta. Chci ti něco ukázat!" Poklepe na mobil a utíká do auta.
"Tak jsem tady." Dveře nechávám otevřené, venku vysvitlo, ale pořád není teplo. Ashley zapne mobil a najede na galerii. Má tam všechny fotky. Prstem klikne na jednu fotku a ta se zvětší.
"Tak co ty na to?" Zeptá se a začne se hlasitě smát, také se k ní přidám. Na té fotce je mamka s přidělaným knírkem a mašličkou na hlavě. Jo, jo, ta Ashley! Táta už nasedá do auta a jedeme oklikou přes místní park, vedle kterého vede silnice - neporušená.
Uf, myslím, že si cestou asi ještě zdřímnu!
Pokračování příště :)

----------------------------------------------------------
Snad jste se u příběhu tolik nenudili!
Určitě budou ještě další pokračování, takže pokud vás nebavilo toto "předžvýkací" vyprávění, nevím nevím...

Tak to je vše, kdyby vás něco napadlo, čím příběh doplnit - zatím se asi neví, o co přesně půjde - tak určitě pište své nápady do komentářu. V hlavě už se mi něco rýsuje, ale i tak.

-P-
 


Komentáře

1 Elis Elis | Web | 8. února 2015 v 7:16 | Reagovat

Krásný příběh, hezky píšeš...

2 Ella Ella | E-mail | Web | 8. února 2015 v 7:24 | Reagovat

Líbí se mi jak píšeš...moc krásné :)

3 A.- A.- | E-mail | Web | 8. února 2015 v 9:22 | Reagovat

Hezky píšeš :) K tomu albumu od Lorde - mně její písničky neomrzí nikdy :D
Máš pěkný blog :)

4 Allex Allex | E-mail | Web | 11. února 2015 v 19:46 | Reagovat

Super příběh! ;) ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama