1. povídka do výzvy, aneb hádej kdo?

5. ledna 2015 v 15:08 | -P- |  Klávesnicové umění
Ahojky čtenáři,
při plnění své výzvy jsem narazila na jednu písničku...

... od Michala Hrůzy, která mě inspirovala k napsání této povídky. Nebudu prozrazovat název, protože a jelikož by už smysl této povídky nabyl tak... no prostě už by se tento článek nemohl vůbec jmenovat ... aneb hádej kdo. Na písničku najdete odkaz na konci článku, ale to vám povídám, přísný zákaz poštění té písně, dokud se alespoň nepokusíte uhádnout, kdo se za tímto textem schovává! Dost už plácání nesmyslů, přesuneme se radši rovnou k povídce!


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Otevřel jsem oči. Jakmile odešla, nakoukl jsem k nim oknem a zavzpomínal na minulý rok. To mi věnovala pruhovanou červeno-žlutou šálu, která mě šíleně kousala do krku, ale nic jsem neřekl. Jak bych také mohl, že?
Už jde. Otevírjí se dveře od domu a ona běží přímo ke mě. Vzala si jiné rukavice. Ty hebčí. Jupí!
Její starší bratr si jde sednout na lavičku před domem s mobilem v ruce. Ach jo. To už je let, co za mnou takhle chodil on.

Přinesla si s sebou starý a oprýskaný hrnec. Její bratr se podívá směrem k nám a zavrtí nechápavě hlavou. Co on tomu může rozumět. Hezky mi ho posadí na hlavu, ale hrnec sjede trouchu na stranu, takže teď vypadám jak její bratr s čepicí jen přes polovinu hlavy! Hned mi ho narovná a já se nenápadně usměju. Pohladí mě po tváři a zase odejde do domu.

Tentokrát mi dala dlouhou mrkev, ne jako loni, když jsem si musel vystačit s malinkou a ještě ke všemu kulaťounkou mrkvičkou. Ale i tak mi to vždy vynahradí. Sedne si vedle mě a vypráví mi o létě, ještě než "zmizím". Jak já bych se chtěl procházet po plážích a lízat zmrzlinu! Škoda, takový je prostě náš život. Ale aby jste neřekli, že si tu jen tak stěžuji, v mém životě je také spoustu krásných a veselých chvílí! Třeba, co byste dali za to, sledovat, jak se před vámi vyvíjí něčí život. Jak z malého človíčka pomalu roste něco o mnohem zdatnějšího a moudřejšího? Asi nic, já vím, ale i tak je to moc hezké. Nebo když si se mnou děti hrají. Když se vedle mě najednou zrodí kamarád a tajeme společně. To jsou chvíle, na které nikdy nezapomínám. My totiž umíme zapomínat, jenom když se nám opravdu chce.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak TADY je ta slibovaná písnička. Trochu zvláštní. No, žádný extra hit to tedy není, ale za inspiraci moc děkuji.
Tak co? S takovouhle nápovědou jste určitě uhádli, kdo se nám tu svěřoval se svými zážitky!

-P-

P.S. - Omlouvám se za chyby, jestli tady nějakou najdete ;).
 


Komentáře

1 Dominika Dominika | Web | 5. ledna 2015 v 16:57 | Reagovat

To je pěkné, i když vlastně "zmizí" za rok se tam objeví ten stejný sněhulák..Moc pěkné !! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama