jo a žiju. ugh.

31. ledna 2016 v 15:54 | Pája |  art war
Takže jo. jsem zde.
To to dalo zabrat.
Jsem zde a dělám všechno možný. Třeba včera jsem se večer nadlábla,
nebo dneska ráno, měli jste vidět tu palačinku s nutellou! Taky hodně čtu.
Celý leden mi na stole ležela povinná četba. Pá pá, pane Jirásku, doufám,
že v tý knihovně shnijete! No a tak jsem začala číst. A doháním leden,
už mám tři knížky za sebou.

Ano, je pravda, že většina z nich jsou pro malý děti,
jelikož mě ty dospělácký kecy nebaví a nemusím ty nerozluštitelné konce,
šla jsem si půjčit něco z regálu do 10 let. Ta knihovnice se na mě koukala, jakobych byla nějakej duševně narušenej člověk (což očividně jsem, když mi pořád na vysvědčení nedali hůř než za 1), ale i tak mi ty knížky půjčila. Jo.

Hodně kreslím.

No, kreslím. Tužka, tužka a ještě jednou tužka!
Asi budu sériový vrah papírů. Jop. A kdyby se mě mamka zeptala, čím chci být, už to vím! Taky hodně poslouchám písničky. Fakt že jo. A nepíšu na blog. Ale absolutně. A přitom stačí jen namačkat pár kláves, kliknout na publikovat a je to! (aneb Pavlínka's tutorial How to write on blog).

Jo a žiju. Ugh.

Pac a pusu, asi si jdu kreslit, nebo číst. Každopádně nic neočekávaného. Bum! Půjdu cvičit!

- a při této myšlence a pokusu zrealizovat něco tak nemožného nastal konec světa. To i vidět toho jednorožce by bylo reálnější.

GIFs - tumblr.com
 

Padesátka...slast pro mé knižní oko

4. ledna 2016 v 19:27 | Pája |  Čtenářský deníček
"Milujme knihy. Ony nás poté také budou milovat. "

Aby se to nezvrtlo v "Milujme knihy. Poté každý debil bude chtít nepsat nějakou svoji a my budeme muse vybírat normální výtisky z odpadkových košů plných bordelu a vzpomínat na ty časy, kdy jsme lovili vzácného Doda poletujícího kolem palem."



ledové Vánoce.

27. prosince 2015 v 22:01 | Pája |  art war
Joj. Ono už je po Vánocích. Ojoj. Ojojoj.

Ono sesmolit něco o tom, jak jsem se měla a co jsem dostala, to dá zabrat. Nu což, cpát se bramborovým salátem a řízkama je snazší. A ještě lepší je si k tomu sednout na gauč, zabalit se do huňatýho župánku (a už tu máme první dárek) a zapnout si Marečku, podejte mi pero. A teď si k tomu představte, že sněží (tedy, ono nesněží, tak si to pouze představte). A umíte balit dárky tak, že to vypadá normálně.

Jo, to byly Vánoce...

 


Zimní návrat. Na tu malou chviličku...

9. prosince 2015 v 9:45 | Pája |  I think, that...
Z televize se linou pazvuky ze Zpátečky, Já upíjím již vychladlý čaj a ano. Opět jsem nachcípaná.
Tak si užívám tuhle chvíli pro sebe, a myslím na to, jak bych o sobě měla dát vědět.
Takže, jsem živá lidi, jo?

Chinasky zpívají jen a jen pro mě a já se jako největší poseroutka bojím procházet okolo zrcadla s mobilem v ruce. To je tak, když se vám zdá noční můra a vy se pak bojíte se jen přiblížit k něčemu, co v té můře bylo. Ale co tě nezabije, to tě posílí. Moudrá slova. Ach bože, to bude zase bullshit... no, nevím co je to za odpočinek, když stejně do tý školy půjdu a budu psát test z dějáku. /ano, teď mě litujte, děkuji/

Nebudeme to dělat tak děsné, zase se toho odehrálo tolik, o čem bych mohla psát....

- Před úřadem mám vlastní dřevěný betlém
- vážně bych si měla ohřát ten čaj
- dopsala jsem snad tu nejdelší slohovou práci, jakou jsem kdy do školy psala, a jsem na ni PYŠNÁ, a to se nestává tak často
- už mě začíná bolet hlava...zase
- nikdy nenapíšu normální článek, který by obsahoval něco, o čem psát (zvrhává se mi to na deníčkovský žvásty, ale já za to nemůžu. Je hezké vědět, že mám blog, ale psát na něj... pff, to už je těžší)

Takže já se omlouvám, ale musím si jít ohřát čaj.
A omlouvám se za to, že to stojí za prd.
Ale zkuste se na chvíli zastavit a odhodit mobily (položit), počítače a televize, tablety... chápete co myslím.... a jen tak relaxovat, kreslit, psát a tvořit. Tvořit a tvořit a tvořit, ať přetvoříme svět. Ať z nás něco zbude. Ať to za něco stojí.

Mějte se krásně, tvořte, nezapomínejte na to, že i z hovínek se dá vykopat něco krásného (neřekla jsem z hovínek...) a žijte.

Žijte.

Roční výročí

23. listopadu 2015 v 21:49 | pája |  I think, that...
Ach, broučku...víš že slavíme výročí?
Ne?
Tak to běž někam...
že sis dělal srandu?
No dobře...

Jeden rok.
Už je to jeden rok, co se veřejně ztrapňuji na internetu.
Nebo bloguju. Říkejme tomu blogování. A můžu vám říct...
omg, wtf, lol...
že mám žízeň. Takže si hezky dojdu pro vodu, vy si dojděte pro pití, a mrkneme se o jeden rok zpátky....

chvamstfržt (zvuk motoru časostroje)

IQ tykve, aneb nabíjejte si mobily

18. listopadu 2015 v 16:02 | Pája |  art war
Uma Thurman. Fall Out Boy. Monitor polepenej růžovejma lepíkama s otázkama na test ze zemáku. Nový slovíčka na němčinu. Hlava plná Vánoc (jak já ty vánoční reklamy zbožňuju!). = Moje páteční odpoledne!

* * *
Pff, má dýňová čarodějnice už seschla, a to i s použitím sava, takže jsem se rozhodla zvěčnit podobu tykví a dýní pospolu. Protože na podzimu nemiluji jen kaštany, chladný vítr, který tlačí do zad, šály omotané okolo krku, teplý čaj, sem tam to latté, a listy všude, kam se podíváte, vybrala jsem si dýně. Neodmyslitelná součást Halloweenu, podzimu a vůbec tohoto období!

A ulehla do postele s křiklavě žlutými deskami v rukou, na nichž zel bledý papír. V pravé ruce tužku její milovanou svírala, nalevo od ní svítil mobil. Pozorně si prohlédla asi podesáté předlohu a začala jemně tužkou kreslit kruhy na papír. Vzpomněla si na Archiméda a pousmála se.

Právě teď kreslím další dva tisíce sto pětatřicet obrázků (ok, špíš čtyři...), a můžu vám říct - dělejte co vás baví. Čili i něco jiného, než věčné vysedávání u počitače (tj. nebuďte jako já :)).

Z kruhů se začaly rýsovat obrazce a z nich se pomalu rodilo něco, co mělo zdaleka připomínat dýně. Ale ona s tím byla vskutku spokojená. Kdyby jí jen někdo řekl, ať zapojí ten mobil do nabíječky, a nenechává ho klidně polehávat na peřině, přičemž se mu život krátí ... a baterka se vybíjí.

A tak tu teď sedím a datluji do počítače bez rozmyslu, poslouchám... teď právě ATMO music, a říkám si, že bych si měla dát něco ke svačině. Přecejen už je docela pozdě a můj nenasytný žaludek se hlásí o pozornost právem.

Jak skončila tato groteska pochmurná? Ano, nezapojila včas do nabíječky mobil, skončila bez předlohy. A proto obrázek dokreslila další den, a navždy si bude vyčítat, proč. Proč jen zapomněla nabít ten telefon?!


Křídy... pff, vypadala jsem po chvilce jako černoušek
no a nový obrázek, kreslený tužkou!
Usmívejte se, Pája

Odpočívám, mizím.

14. listopadu 2015 v 18:42 | Pája |  plkám, plkáš, plkáme
"Na levoboku stydne už po druhé ohřívaný čaj, kapitáne." Řekl plavčík, který se na pár chvil ujal navigace. "Pozor, pravobok nám zabrala Ďábelská zubařka od Davida Walliamse!" Rychle jsem strhla kormidlo směrem k čaji a řitom si povzdechla. Už zase vychladnul. "Poslušně hlásím, že jsme překonali nápor z pravé strany."

Rest. Tlumené světlo mi zahřívá dušičku, chvějící se jen na pomyšlení, že vážně odpočívá. Venku už zase tma, ta krásná přenádhern paní, která nás balí pod deky a nutí se napít vychladých čajů, čist po nocích knížky a kazit si oči při koukání na seriály.

Další články


Kam dál